Motto pro dnešní den:
Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká. Oč by bylo méně bolu kolem kamen, kolem stolu, oč by bylo více síly pro sekery, dláta, pily pro lopaty, pro motyky nebýti té erotiky.

Deloni

FENOMÉN CIMRMAN

Také letos je to 120 let, co se Jára Cimrman narodil.

Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým narodil synek v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Matrikářův nejistý rukopis připouští i rok 1884. Takže i v příštím roce tomu bude stodvacet let, co se Jára Cimrman narodil.

Jeho stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů:

Americké vládě předkládá projekt Panamského průplavu včetně libreta stejnojmenné opery.

Reformuje haličské školství.

S hrabětem Zeppelinem konstruuje první vzducholoď s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí.

V těžkých podmínkách tamních Alp zavádí (a po nějaký čas také vykonává) funkci porodního dědka.

Zkoumá život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků mine Severní pól o pouhých sedm metrů.

V Paraguayi zakládá loutkové divadlo.

Ve Vídni kriminalistickou, hudební a baletní školu.

Vede obsáhlou korespondenci s G. B. Shawem, na níž bohužel zarputilý Ir neodpovídá.

Vynalézá jogurt.

Nezištně pomáhá řadě světových velikánů: manželům Curieovým nanosí do sklepa na vlastních zádech pětačtyřicet puten smolince, prof. Burianovi asistuje při prvních plastických operacích, Edisonovi předělá pupík na objímce jeho první žárovky, Eiffelovi sežene podnájem, Čechovovi pochválí knihu povídek a pohnojí višňový sad.

V Čechách dosahuje Cimrmanovo životní dílo vrcholu. Jako kočovný dentista prochází snad všemi kouty naší vlasti. Český lid ochotně otvírá ústa a svěřuje se mu se všemi starostmi a trampotami. Z toho pak Cimrman těží látku pro své nesmrtelné divadelní hry. Jsou to dramata takové umělecké síly, že ani nemohla být svými současníky pochopena. Když se po mnoha desetiletích zaskvěla na scéně, celá řada literárních vědců začala o Cimrmanově existenci pochybovat a označila jeho dílo za liptákovský podvrh podobný podvrhu zelenohorskému a královédvorskému.

Na to je jednoduchá odpověď. Který z našich soudobých spisovatelů by byl schopen dílo takové velikosti vytvořit? Žádný. K takovému činu by se museli spojit nejméně dva. Ale i ti by museli být alespoň průměrně geniální.

Ať už je tomu jakkoli, díla, pod nimiž je podepsán Jára Cimrman, patři k vrcholům světové dramatické tvorby. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Elektrická sesle

Sesličku si nažhavíme, na Lišku se připravíme. Už aby tu sakra byl!
Jdu vás, pane Šmíde změřit!
Nechce se mi ani věřit, jak jste čilý jak jste milý.
Jak jsem čilý, tak jsem milý. Nejdřív vezmu míry sáčka, hm?
Posaďte se, pohovte si!
To bude hned, to je hračka.
Že mi vynesete spaní?!?
Jaképak s tím medle sraní!
Hleďme toho kosa Lišku. Nabídnu mu vína číšku.
Popijeme, posedíme...
Co že se z té sesle dýme?
Inu, je to stará herka, práší se z ní od úterka.
K čemu jsou tu tyhle pérka?
To je kvůli pérování, pohovíš si, sedni na ní!
To musí být posezení, že ona je teplá, není?
To je proti opruzení.
Domevetr, vy jste hlava, za tohle vás čeká sláva!
Zajímá tě způsob vzniku?
Že se ptáte, zákazníku!
Je to delší vyprávění.
Na to škoda času není.
Jednou takhle z jara skoro...
HOROR, HOROR, VYSOKÁ JSI!!

(hra Akt, seminář)

PRAŽSKÉ DIVADLO JÁRY CIMRMANA

Když v prosinci roku 1966 na rozhlasových vlnách stanice Praha (v pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka) poprvé zazněla zpráva, že byla objevena rukopisná pozůstalost neznámého českého génia Járy Cimrmana, posluchači reagovali různě.

Pět způsobů reakce české veřejnosti na objev:

1. Někteří uvěřili a jejich národní sebevědomí bylo potěšeno, že můžeme k Husovi a Komenskému přidat dalšího velké Čecha.
2. Skeptičtější a historicky erudovanější část národa byla na vahách, neboť si vzpomněla, jak jsme se kdysi radovali, že máme písemnictví starší než jiní, a pak se z toho vyklubaly rukopisné podvrhy.
3. Třetí skupina obyvatelstva žádala okamžité potrestání těch, kdo s tím nesmyslem přišli.
4. Značné části veřejnosti to bylo jedno.
5. Pátá část se tomu smála.
   A pro tu jsme založili Divadlo Járy Cimrmana. Vzniklo z popudu Jiřího Šebánka, kromě něho byli zakládajícími členy Miloň Čepelka, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, u kolébky od počátku stáli i Karel Velebný, Helena Philippová, Oldřich Unger a Jan Trtílek. Je to divadlo v mnoha směrech neobvyklé.

Pět zvlážtností Divadla Járy Cimrmana:

1. První zvlážtností je skladba jeho představení. První polovinu večera tvoří série přednášek, jakési vědecké symposium, v němž účinkující - specialisté na jednotlivé obory Cimrmanova díla - u řečnického pultu čtou svá pojednání. Teprve po přestávce předstoupí účinkující před publikum převlečeni do divadelních kostýmů, aby předvedli některou z Cimrmanových divadelních her či její torzo, protože ne všechny se podařilo úplně rekonstruovat. Každé představení je soustředěno na určité téma. Jestliže se v první půli večera mluvilo o Mistrových zásluhách na poli lehké hudby, je ve druhé uvedena jeho opereta. Hovořilo-li se o jeho činnosti kriminální a kriminalistické, zhlédnou diváci jeho detektivku atd.
2. Úmyslně jsme se až dosud vyhýbali slovu herec a mluvili jsme raději o účinkujících, neboť - a to je druhá zvláštnost našeho divadla - nikdo z nás neabsolvoval žádnou hereckou školu a všichni stále vykonáváme svá "civilní" povolání (Jaroslav Weigel je grafik, Bořivoj Penc nástrojař, Pavel Vondruška je dirigentem orchestru Národního divadla, Petr Brukner pracovníkem muzea). Třebaže hrajeme téměř denně, chodíme do divadla po práci a zůstává naším koníčkem.
   Otázka našeho herectví či neherectví je choulostivá. Viděli jsme, jak naše představení hrají ochotníci, a uvědomili jsme si, že si počínáme jinak než oni. Ochotník chce hrát jako herec. Snaží se vžívat do postav, zabarvuje hlas, dělá rozličná gesta, protože herci to tak dělají, ale nedaří se mu to úplně a přirozeně. I když nasadí všechno co má, nebo snad právě proto, že nasadí všechno, co má, výsledek bývá esteticky sporný. Rozhodli jsme se tedy, že ochotníci nejsme. Ale jsme herci? Málokdo z nás by například dovedl na jevišti věrohodně zaplakat, málokdo z nás se umí dobře pohybovat. Máme také málo znělé hlasy. A ještě plno jiných podobných vlastností máme. Jeden z předních českých herců Miloš Kopecký považuje za svého kolegu každého, kdo je schopen předvést svůj výstup na veřejnosti tak, že nepůsobí trapně. Do této milosrdné definice herectví bychom se vešli. Jinak máme štěstí zřejmě v tom, že naivní dramata Járy Cimrmana náš způsob hraní snesou, neřku-li vyžadují. Uvážíme-li však, že naše hry mají za sebou stovky repríz, není naivita a bezprostřednost projevu už dávno nevědomá, je udržovaná záměrně fixovaná, změnila se v profesionální zkušenost. Usnesli jsem se proto, že jsme herci.
3. Třetí zvláštností souboru je absence žen. Veškeré ženské role (včetně princezny Zlatovlásky v Cimrmanově pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký) obsazujeme muži. Tento návrat k antické divadelní tradici má své výhody: vystačíme s jednou šatnou a nejsme při své vědeckoumělecké práci rozptylováni.
4. Za čtvrtou zvláštnost lze považovat diváckou obec. Zdálo by se, že tato scéna patří mezi tzv. divadla malých forem, bude tedy zajímat převážně mládež. V hledišti našeho divadla se však scházejí všechny generační vrstvy. Tím, že pracujeme s četnými odkazy na kulturně historická fakta a že počítáme s divákovou myšlenkovou aktivitou, přitahujeme publikum, které nespojuje věk, ale smysl pro tento typ zábavy. Naše publikum není intelektuálské, je inteligentní.
5. Divadlo Járy Cimrmana - a jsme u páté zvláštnosti - nestahuje hry z repertoáru. Divák má možnost zhlédnout všechny tituly autorské trojice Cimrman - Smoljak - Svěrák, které byly od vzniku divadla v roce 1967 nastudovány. Znamená to, že co viděli rodiče zamlada, když si sehnali někoho na hlídání dětí, mohou dnes zhlédnout takřka ve stejném obsazení jejich kdysi hlídané děti, má-li jim ovšem kdo jejich děti pohlídat.

Cimrman a jeho doba

Cimrmanova doba, to je zřetelný začátek naší epochy. V ní se rodí vědeckotechnická revoluce. Je to zlatý věk vědců a vynálezců, a to nejen úspěšných Edisonů, ale také jejich nesčetných naivních a neúspěšných souputníků. V Cimrmanově době se lidstvo učí létat, telefonovat, ve frontě na první kinematograf člověk žasne nad tím, čeho je schopen. Anarchisté a socialisté snují své vize o lepším společenském řádu umělci manifestují nové směry. A do této doby plné nadšení a nadějí vpadne náhle válka, která poprvé v dějinách nese přívlastek světová, první válka, která ohrozí lidstvo jako celek. Ve frontě na první plynovou masku se člověk zděsí nad tím, čeho je schopen.

To je tedy historická scéna, na které se pohybuje vědec, umělec, vynálezce a podivín Jára Cimrman. I když se všechny dějinné souvislosti pochopitelně diváku nevysvětlují, on je cítí, on sám bezděky konfrontuje Cimrmanovy myšlenky s dneškem, protože je dnešní a minulost ho zajímá pro svou vazbu se současností. On už ví, jak to dopadlo.

Tak vidíme své divadlo my autoři, respektive restaurátoři Cimrmanova díla. Oko kritikovo může shledat, že je tomu jinak, a oko divákovo se nejspíš podiví, proč tolik úvah, když je důležité smát se.

Zdeněk Svěrák

Filmový a divadelní herec, učitel, scénárista, spisovatel, textař...

Jeden ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana.28. 3. 1936, český scenárista, dramaturg, dramatik a herec. V roce 1967 se podílel na založení Divadla Járy Cimrmana, dodnes je jeho uměleckým vedoucím. Intelektuální humor s prvky absurdity, grotesky, patafyziky a parodie uplatnil společně s L. Smoljakem v divadleních hrách (Hospoda na mýtince, Cimrman v říši hudby, Dobytí severního pólu, Záskok, Blaník aj.) i ve filmech (Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vesničko má středisková, Trhák, Nejistá sezóna, Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný). Od 70. let píše ve skladatelsko-textařské dvojici s J. Uhlířem písničky pro děti. Autor scénářů k filmům, které režíroval jeho syn Jan Svěrák - Obecná škola, Kolja (Oscar 1996) a Tmavomodrý svět, i k filmům jiných režisérů (Lotrando a Zubejda). Role ve flmech Co je vám, doktore?, Jako jed, Obecná škola, Kolja aj

Ladislav Smoljak

Ladislav Smoljak se narodil 9.12.1931 v Praze.

školy

Maturita na gymnáziu 1952. Neúspěšný pokus téhož roku být přijat na DAMU, obor režie. 1957 ukončeno studium Na Vysoké škole pedagogické obor matematika-fyzika s titulem "promovaný pedagog".

Zaměstnání

1. 1956-58 asistent na Fakultě technické a jaderné fyziky KU
2. 1958-60 učitel na jedenáctileté střední škole v Brandýse n. L.
3. 1960-61 učitel na Večerní škole pro pracující v Brandýských strojírnách a slévárnách a zároveň externí recenzent televizní tvorby v časopise Kultura a Kulturní tvorba
4. 1961-63 redaktor kulturní rubriky v časopise Mladý svět
5. 1963-75 redaktor nakladatelství Mladá fronta
6. 1975-1990 scénárista a později režisér Filmového studia Barrandov
7. Od r. 1990 na volné noze.

Divadla

• 1966 spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana. Tři jednoaktové hry byly jádrem jeho tří prvních inscenací: Svěrákův "Akt", Smoljakovo "Vyšetřování ztráty třídní knihy" a Šebánkova "Domácí zabijačka". Další hry (po odchodu J. Šebánka ze souboru DJC) jsou společným dílem L.Smoljaka a Z.Svěráka: "Hospoda Na mýtince", "Vražda v salonním coupé", "Němý Bobeš", "Cimrman v říši hudby" (s operou "Úspěch českého inženýra v Indii" hudebního skladatele Jana Klusáka), "Dlouhý, Široký a Krátkozraký", "Posel z Liptákova", "Lijavec", "Dobytí Severního pólu", "Blaník", "Záskok" a "Švestka".
• 1998 založil L.Smoljak "Studio Jára" uvedením své hry "Hymna aneb Urfidlovačka". Po uvedení své další hry "Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého" přejmenoval svou divadelní scénu na "Studio Láďa".
• 1999 napsal pro Divadlo Na Zábradlí hru "Malý Říjen".

Filmy

• "Jáchyme, hoď ho do stroje" - sS, herec - H, režie O. Lipský, 1974
• "Na Samotě u lesa" - sS, H, režie J. Menzel, 1976
• "Marečku, podejte mi pero!" - sS, H, režie O. Lipský, 1976
• "Kulový blesk" - sS, H, režie - R, režijní supervize Z. Podskalský, 1978
• "Trhák" - sS, H, režie Z. Podskalský, 1980
• "Vrchní, prchni!" - H, R, scénář Z. Svěrák, 1983
• "Jára Cimrman, ležící, spící" - sS, H, R, 1983
• "Rozpuštěný a vypuštěný" - sS, H, R, 1986
• "Nejistá sezóna" - sS, H, R, 1987

Knihy

• Všechny hry autorské trojice "Cimrman-Smoljak-Svěrák" jsou průběžně dotiskovány v sešitových vydáních nakl. Paseka.
• "Jára (da) Cimrman" - spolu se Z. Svěrákem, J. Klusákem, J. Šebánkem a K. Velebným, vydala Mladá fronta, 1970
• "Cimrman v říši hudby" spolu se Z. Svěrákem, J. Klusákem, J. Šebánkem a K. Velebným, vydal Supraphon, 1971
• "Divadlo Járy Cimrmana" - L.Smoljak-Z.Svěrák, vydal Melantrich, 1987
• "Filmové komedie - osm scénářů Zdeňka Svěráka a Ladislav Smoljaka" - vydal Kruh - Hr.Králové, 1991
• "To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana" - vydalo Knihcentrum s.r.o., 1996
• "To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana II" - vydalo Knihcentrum, a.s., 1998

Audiozáznamy

• Záznamy představení her Divadla Járy Cimrmana vydal Supraphon.
• "Hymna" - představení hry L.Smoljaka, vydal Ultraphon, 1998
• "Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého" - představení hry L.Smoljaka s hudbou I.Hlase, vydal ARCO-DIVA management s.r.o., 2001

Videozáznamy

Záznamy představení her Divadla Járy Cimrmana vydala Česká televize.